Výprava do národního parku Erawan. V městečku Kanchanaburi je 6h ráno a nad řekou Kwai začíná vycházet Slunce. S vtipkováním, že „takhle brzo nevstávám ani do práce“ a „jestli tohle máme na dovolené zapotřebí“, se přemáháme a vstáváme. Z nedalekého autobusového nádraží odjíždí autobus do národního parku Erawan za půl hodiny, takže ještě stíháme nudlovou polévku v pouliční vývařovně.
Cesta do n.p. Erawan
Někteří místní si ťukají na čelo, proč chceme jet do Erawanu veřejnou dopravou a nevezmeme si raději soukromý minivan. Ten by byl sice pohodlnější, rychlejší, klimatizovaný a přitom ne o moc dražší, ale když vidíme ten normální autobus, tak se s ním prostě musíme projet (viz začátek videa).
Dejchavičný autobus už na pohled vypadal, že dosloužil tak před 5 lety. Drncalo to i na úplně rovné asfaltové silnici a do kopce jsme občas mysleli, že budeme muset tlačit. Nicméně jsme tam po 2,5 hod dorazili.
Vstup do národního parku Erawan
U vstupu do Erawanu, kde nacházíme zajímavou dopravní značku, vyřídíme ještě malé formality. Cizinci platí vstup (cca B 200), thajci ne. Zaplatíme vratnou zálohu za PET lahve s vodou – dobré opatření, aby někdo neměl tendenci, je v pralese zapomenout.
Erawan je poměrně malá oblast. Jdeme se pralesní stezkou pořád do kopce podél říčky, která tady tvoří 7 větších a mnoho menších kaskád. Takže spousta vodopádů, jezírek, tůní, opice, ryby, ještěrky a došlo i na koupání. Pod jedním vodopádem objevujeme krápníkovou jeskyni.
Na stromech je několik opic s mláďaty. Nějakému turistovi málem vybraly brašnu s objektivama. Naštěstí je včas zahnal, ukořistili jenom prázdnou krabičku od filmu značky Kodak.
Sucho vodopádům nesvědčí
Pokud do Erawanu pojedete v období sucha, úplně nahoře vás bohužel čeká zklamání. Přes ten hlavní vodopád teče voda pořádně jen v období děšťů a asi měsíc po něm. Tedy do konce října. Až takhle se může hlavní vodopád změnit během měsíce – listopad (vlevo) ve srovnání s říjnem (vpravo):
Tím vás ale nechci odradit. Třeba to přiložené video je natočeno v období sucha a vidíte, že ostatní vodopády mají vody dost.
A tip na závěr: O víkendu bývá v Erawanu docela dost lidí – místní se tam chodí s dětmi koupat. Pokud budete mít na výběr, vyrazte tam ve všední den.
Nádhera! Hned bych tam vyrazil. Ta barva vody, ten hukot vodopádů, ty opice tam… 🙂
Překrásné, ta voda má takovou zvláštní barvu, jako mléko
Jj, voda je tam nasycená vápencem, proto ta barva.
Chtel bych se zeptat, v jakem mesici jste tam byl? Chtel bych se tam vypravit pristi rok na konci unora a nevim, jestli to ma smysl, diky 🙂
Zdenek Hamouz: Já jsem tam byl několikrát, ale vždy na podzim (litopad 2004, říjen 2005, říjen 2010).
Leden/únor je to největší sucho, což je výhoda (neleje 😉 ), ale zároveň nevýhoda (vodopády nemají takovou sílu a příroda je taková vyprahlá). Na té poslední srovnávací fotce je vidět ten rozdíl: v půlce října (tj. těsně po období děšťů) je vody ještě dost a koncem listopadu už je vodopád vyschlý. A pak zase oživne až v dubnu/květnu, kdy sice ještě neleje, jak z konve, ale přece jen už občas sprchne.
Ale týá se to jen toho hlavního vodopádu. Přes ostatní kaskády teče voda pořád. Kdybych byl v Thajsku v únoru, klidně bych do Erawanu vyrazil.